Uměni p(r)o práci: architektonické řešení výstavní expozice + grafický design výstavních panelů. Centrální část s "rossmanovskou" polopropustnou bariérou z ocelových lanek, inspiraná značkou Školy umění ("8") i praxí výstavního oddělení (stoly) + chronologická časová linka protínající jednotlivé sekce na obvodových panelech.
"Výstava se zaměřila nejen na prezentaci jedinečného obrazu vývoje vizuální kultury ve Zlíně
od dvacátých do padesátých let minulého století a na významné události v oblasti umění, ale věnovala se také marginálním tématům, která sehrála v otázce budování identity průmyslového města a jeho obyvatel neméně důležitou úlohu. Různorodé a zdánlivě nesouvisející prvky, z nichž se prezentace skládá, ilustrují postavení jednotlivých uměleckých forem, od reprezentativních obrazů a monumentálních plastik, zobrazujících témata práce a budování, až po profánní projevy užitého umění. Těmi byly například různé druhy reklamy, s nimiž se obyvatelé Zlína mohli téměř každodenně setkávat a které v počátcích sledovaného období hrály jednoznačně důležitou roli.
Pro uchopení širšího dobového kontextu jsou na výstavě konfrontována díla volného či vysokého umění se soudobou produkcí v oblasti užitého umění, které představovalo podobně hybridní směs tradičních motivů a postupů, občasně oživenou prvky moderního designu. Konvergence volného a užitého umění mimo jiné odráží fakt, že ve Zlíně tyto formy koexistovaly bez výraznějších oddělujících hranic a navzájem se podporovaly. Koncepce výstavy proto reflektuje tehdejší představy o úloze umění, jež neplnilo pouze požadavky estetiky, ale také propagace a disciplinace.
Výstava Umění p(r)o práci je strukturována do dvou základních částí. První představuje na stěnách vymezujících výstavní prostor chronologicky uspořádanou vývojovou linii, reflektující jednotlivé aktivity na poli budování vizuální kultury. Druhá, která je umístěna uprostřed expozice, je ještě dále dělena na tři oddíly (Pohyb je život, nehybnost smrt, Portréty budujících a obrazy budování a Uměním živiti jiné) a věnuje se reflexi významných a pro Zlín
specifických podtémat, úzce propojených s fenoménem práce, dynamiky, propagace a reprezentace, na nichž je možné blíže sledovat právě zmiňované souvislosti.
Celková prezentace Umění p(r)o práci je záměrně koncipována tak, aby umožnila divákovi vnímat vystavené exponáty v širším dobovém kontextu, mimo jiné prostřednictvím mnohovrstevnatého studijního materiálu, v němž jsou zastoupeny vedle artefaktů i další dokumentační materiály. Proti obvyklému prezentačnímu rámci, který téměř výhradně vykresluje umělecké preference tehdejších objednavatelů v promodernistickém světle, výstava představuje rozsáhlejší obraz stavu vizuální kultury ve Zlíně první poloviny 20. století, který ani zdaleka nebyl jednoznačný."
Související práce:
Vizuální styl Umění p(r)o práci
Uměni p(r)o práci: architektonické řešení výstavní expozice + grafický design výstavních panelů. Centrální část s "rossmanovskou" polopropustnou bariérou z ocelových lanek, inspiraná značkou Školy umění ("8") i praxí výstavního oddělení (stoly) + chronologická časová linka protínající jednotlivé sekce na obvodových panelech. (více...)
"Výstava se zaměřila nejen na prezentaci jedinečného obrazu vývoje vizuální kultury ve Zlíně
od dvacátých do padesátých let minulého století a na významné události v oblasti umění, ale věnovala se také marginálním tématům, která sehrála v otázce budování identity průmyslového města a jeho obyvatel neméně důležitou úlohu. Různorodé a zdánlivě nesouvisející prvky, z nichž se prezentace skládá, ilustrují postavení jednotlivých uměleckých forem, od reprezentativních obrazů a monumentálních plastik, zobrazujících témata práce a budování, až po profánní projevy užitého umění. Těmi byly například různé druhy reklamy, s nimiž se obyvatelé Zlína mohli téměř každodenně setkávat a které v počátcích sledovaného období hrály jednoznačně důležitou roli.
Pro uchopení širšího dobového kontextu jsou na výstavě konfrontována díla volného či vysokého umění se soudobou produkcí v oblasti užitého umění, které představovalo podobně hybridní směs tradičních motivů a postupů, občasně oživenou prvky moderního designu. Konvergence volného a užitého umění mimo jiné odráží fakt, že ve Zlíně tyto formy koexistovaly bez výraznějších oddělujících hranic a navzájem se podporovaly. Koncepce výstavy proto reflektuje tehdejší představy o úloze umění, jež neplnilo pouze požadavky estetiky, ale také propagace a disciplinace.
Výstava Umění p(r)o práci je strukturována do dvou základních částí. První představuje na stěnách vymezujících výstavní prostor chronologicky uspořádanou vývojovou linii, reflektující jednotlivé aktivity na poli budování vizuální kultury. Druhá, která je umístěna uprostřed expozice, je ještě dále dělena na tři oddíly (Pohyb je život, nehybnost smrt, Portréty budujících a obrazy budování a Uměním živiti jiné) a věnuje se reflexi významných a pro Zlín
specifických podtémat, úzce propojených s fenoménem práce, dynamiky, propagace a reprezentace, na nichž je možné blíže sledovat právě zmiňované souvislosti.
Celková prezentace Umění p(r)o práci je záměrně koncipována tak, aby umožnila divákovi vnímat vystavené exponáty v širším dobovém kontextu, mimo jiné prostřednictvím mnohovrstevnatého studijního materiálu, v němž jsou zastoupeny vedle artefaktů i další dokumentační materiály. Proti obvyklému prezentačnímu rámci, který téměř výhradně vykresluje umělecké preference tehdejších objednavatelů v promodernistickém světle, výstava představuje rozsáhlejší obraz stavu vizuální kultury ve Zlíně první poloviny 20. století, který ani zdaleka nebyl jednoznačný."
Související práce:
Vizuální styl Umění p(r)o práci
